Bohuslav KOUTECKÝ

* 6. 10. 1887 v Hostokryjích

  †  1. 2. 1928 v Hostokryjích

          Byl nejstarším synem Antonína ( * 1847 ) a Vincenzie, roz. Tittelbachové. Po smrti  matky, dle posledního pořízení ze dne 22. 4. 1907 a  odevzdací listiny c.k. okresního soudu

       v Rakovníku z 21. 12. 1907, byla pozůstalost v zastoupení poručníka nezletilých Josefa Tittelbacha, přenesena na Bohuslava. Měl povinnost vypořádat se z mladšími sourozenci 

       (Antonín, Zdeňka a Adolf), každému 1.200 Kč otcovské podíly a  400 K mateřské podíly.   Tehdy ještě nezletilý  Bohuslav  obdržel do vlastnictví domek čp. 20 v Hostokryjích se

       stodolou č. parc. 30, pozemky a role č. kat. 333, 332, 854, 458, 944, 945, 946, 948, 383, 387/1, 387/2 v Hostokryjích a dále veškeré domácí a hospodářské zařízení, dobytek, náčiní

       a zásoby.   V té době mu bylo  20 let - sourozencům Antonínovi 15,  Zdeňce 13  a  Adolfovi 12 let.   Na hospodářství pracoval s výpomocí strýce.   V roce 1912 se oženil s Antonií,

       dcerou Martina Tittelbacha, domkáře z  Hostokryj čp. 13.  V Hostokryjích byl několik let členem obecního zastupitelstva, v r. 1914 byl také členem místní školní rady a v r.1927

       členem finanční komise OÚ. Bohuslav zemřel tragickou smrtí ve věku 40,5 roku. Při práci na chmelnici byl zasažen elektrickým proudem. Viz. zápis z místní kroniky Hostokryj:

           " Dne 1. února 1928 událo se v obci politováníhodné neštěstí. Při stavbě drátěné  konstrukce na chmelnici, dotkl se jeden z konstruktérů - Boh. Koutecký, domkář, silného

              elektrického vedení a byl - přirozeně- na místě mrtev. Nešťastný  zanechal vdovu se 3 nezaopatřenými dětmi. Pohřeb byl velmi smutný a případ vyvolal značný rozruch."

manželka

Antonie Koutecká - Tittelbachová

          Po smrti manžela vedla Antonie hospodářství sama s pomocí švagra a později dorůstajících synů. Přes všechny potíže a těžkosti zajistila u všech tří dobré vzdělání. Nejstarší

         Antonín vystudoval v Rakovníku  reálku a poté vysokou školu chemického inženýrství v Praze. Václav absolvoval měšťanskou školu a nejmladší syn Bohuslav se vyučil zed-

         níkem a pak absolvoval  střední průmyslovou školu stavební v Praze. Život Antonie nebyl jednoduchý. Během života ji zemřeli tři synové. V r. 1966 se odstěhovala z rodných

         Hostokryj  do Šanova, kde prožila poslední léta u rodiny nejmladšího syna Bohuslava.

Aktualizace - říjen 2014  :

          V rodinných "věcech" se našli pohlednice, které posílal  Bohuslav své ženě Toničce z 1. sv. války.  Z těchto písemností je zřejmé, že i Bohuslav také narukoval v r. 1917 do

          války.  Z Rumburku jeli vlakem přes Vídeň do  oblasti Bíleca v Hercegovině.  Z války se vrátil  bez zranění. Tato korespondence je naskenována v níže uvedeném odkazu :