Lidé odpradávna žili jako příslušníci určitého společenství, nehledě na jeho velikosti.  Původně existovala mezi nimi pouhá jednojmenost. Dnes bychom řekli, že lidé měli

   jen osobní jméno - Boleslav, Ludmila. Jména většinou vznikala jako reflexe na vznešenápřání, touhu po kladných vlastnostech, výzvy i osudové věštby apod. Jednojmenost

   měla i své opodstatnění, neboť s ohledem na dřívější počet obyvatel, ať už ve vsích, nebo v tehdy ještě malých městech, postačovalo v poměrně přehledném životním pros-

   toru pro vzájemné rozlišování jednotlivců užívání jen jednoho jména. Původně byli nositeli jmen především dospělí lidé, zvláště vládci a šlechta, ale i vojevůdci, zatím co děti

   zůstávaly v nejranějším věku nepojmenovány. V pozdější době, kdy počet lidí narůstal a kdy se začalo v jedné lokalitě vyskytovat více lidí téhož jména, vyvstala zcela přiro-

   zeně nutnost dalšího rozlišování lidí. Jedním z nejčastějších způsobů vzniku příjmení bylo přezdívání, či přiřazování jmen obecné povahy, to znamená ve slovech označující

   zvířata ( Vlk,Beran ), věci ( Mošna ), vlastnosti tělesné ( Dlouhý ), vlastnosti duševní ( Opatrný ), povahu ( Hrubý ), profesi ( Mlynář ), stav ( Chudý ) apod.

   Koutecký -  příjmení je odvozeno od "člověka bydlícího v koutě či rohu" vesnice, lesa a pod. Lze je přirovnat k podobným jménům jako  Koutníček,  Koucký, Kout,

                                   Koutňák,  Koutek,  Koutenka,  Koutný,  Koutský ............ nebo i Růžek, Nárožný a pod.                                     D. Moldanová : Výklad vzniku českých příjmení